Dějiny islámu: klíčové události od roku 610 po současnost

Dějiny islámu jako náboženské obce začínají prvním zjevením proroku Muhammadovi kolem roku 610 n. l. Z obce v západní Arábii se islám rozšířil do mnoha zemí a kultur. Jeho dějiny zahrnují náboženské učení, politické změny, vzdělanost, obchod i každodenní život. Patří k nim také vývoj postupů, podle nichž lidé určovali směr modlitby a časy modliteb.

Některá níže uvedená data jsou přibližná. Zkratka n. l. znamená „našeho letopočtu“. Zkratka AH označuje roky islámského letopočtu, počítané od prorokova přesídlení do Medíny; rok AH se přesně nekryje s rokem našeho letopočtu.

Dějiny islámu v časové ose

1. Kolem roku 610 n. l.: Muhammad přijímá v Mekce první zjevení.
2. 622 n. l. / 1 AH: Hidžra, tedy přesídlení do Medíny, se stává počátkem islámského letopočtu.
3. Kolem roku 624 n. l. / 2 AH: Směr modlitby se mění ke Kaabě v Mekce.
4. 630 n. l. / 8 AH: Muslimská obec získává kontrolu nad Mekkou.
5. 632 n. l. / 11 AH: Muhammad umírá a do popředí vystupuje otázka vedení obce.
6. 632–661 n. l.: Období čtyř chalífů, které sunnité nazývají „správně vedenými“.
7. 661–750 n. l.: Umajjovská dynastie vládne z Damašku.
8. 750–1258 n. l.: Abbásovský chalífát má po velkou část své historie centrum v Bagdádu; v širším muslimském světě se rozvíjí vzdělanost.
9. Pozdější staletí: Regionální dynastie a říše utvářejí muslimské společnosti v Africe, Asii a Evropě.
10. Současnost: Muslimové žijí po celém světě a liší se jazyky, kulturami i náboženskou praxí.

Tato osa je výchozí přehled, nikoli příběh nepřetržitého územního rozšiřování. Politická moc opakovaně měnila držitele. Muslimské obce rostly také díky obchodu, stěhování, výuce a místním vztahům.

Zjevení a první muslimská obec

Muslimové věří, že Bůh zjevoval Korán Muhammadovi prostřednictvím anděla Džibríla (Gabriela). Islámská tradice klade první zjevení do doby kolem roku 610 n. l., kdy byl Muhammad v Mekce. Úvodní verše běžně spojované s touto událostí začínají výzvou ke čtení či přednášení (Al-‘Alaq 96:1–5).

Muhammad vyzýval lidi k uctívání jediného Boha, péči o potřebné a vědomí odpovědnosti za vlastní činy. První muslimové se v Mekce setkávali s odporem. Někteří našli útočiště jinde; Muhammad se svými následovníky později přesídlil do Jathribu, města známého jako Medína.

Muslimové chápou Korán jako Boží zjevení. Historikové mohou popisovat, kdy a kde první obec vznikla, historické metody však nerozhodují o otázkách víry. Rozlišovat mezi těmito dvěma druhy tvrzení pomáhá tomuto období lépe porozumět.

Hidžra: proč kalendář začíná rokem 622

Hidžra znamená přesídlení Muhammada z Mekky do Medíny v roce 622 n. l. Rostoucí muslimská obec tam získala nový domov, v němž se mohl rozvíjet její náboženský i společný život. Korán připomíná Muhammadovu cestu se společníkem v tomto období (At-Tawbah 9:40).

Islámský kalendář počítá roky od hidžry, takže rok 622 n. l. odpovídá počátku 1 AH. Samotný kalendář byl zaveden za chalífátu Umara ibn al-Chattába. Řídí se lunárními měsíci, a jeho data se proto vůči ročním obdobím slunečního kalendáře posouvají. Převod data nabízí hidžrský kalendář a převodník.

Hidžra není důležitá jen pro datování. Označuje přechod od zranitelné skupiny v Mekce k organizované obci v Medíně. Do medínského období spadá mnoho změn v náboženské praxi a životě obce.

Změna směru modlitby a návrat do Mekky

Kibla je směr, kterým se muslimové obracejí při modlitbě. První muslimové se modlili směrem k Jeruzalému. V Medíně se směr změnil ke Kaabě v Mekce, obvykle se uvádí doba kolem roku 624 n. l., tedy 2 AH. Korán věřícím ukládá obrátit se směrem k Posvátné mešitě (Al-Baqarah 2:144).

Tato změna je dodnes součástí každodenního muslimského života: při modlitbě se muslimové po celém světě obracejí ke Kaabě. Potřebný směr závisí na místě, kde se nacházejí. Určit jej pomůže živý kompas kibla; metodika QiblaFind vysvětluje výpočet směru.

V roce 630 n. l., tedy 8 AH, získali Muhammad a muslimská obec kontrolu nad Mekkou. Islámské zprávy popisují odstranění model z Kaaby. Mekka zůstala ústředním místem muslimského náboženského života, zejména jako cíl hadždže, pouti, kterou mají muslimové vykonat, pokud jsou toho schopni.

Muhammad zemřel v Medíně roku 632 n. l., tedy 11 AH. Islám byl tehdy rozšířen ve velké části Arábie. Jeho smrt zároveň otevřela trvalou otázku: kdo má obec vést a na jakém základě?

Nástupnictví a správně vedení chalífové

Chalífa je nástupce ve vedení muslimské obce, nikoli Muhammadův nástupce v prorockém poslání. Sunnité označují první čtyři chalífy — Abú Bakra, Umara, Uthmána a Alího — za správně vedené chalífy. Postupně vedli obec v letech 632–661 n. l., každý za odlišných okolností a s odlišnými problémy.

Sunnité a šíité chápou nejranější nástupnictví odlišně. Podle sunnitského pojetí byl prvním právoplatným chalífou Abú Bakr. Šíité jsou přesvědčeni, že oprávněný nárok vést obec po Muhammadovi měl jeho bratranec a zeť Alí. Pro šíity dvanáctnického směru je Alí prvním imámem, Bohem vedeným vůdcem. Z těchto rozdílů vyrostly širší tradice náboženské autority a praxe; dějiny ani jedné obce nelze zúžit na jediný spor.

Za prvních chalífátů se muslimská vláda rozšířila za hranice Arábie. Obce však čelily i vnitřním konfliktům. Uthmán byl zabit a Alího chalífát poznamenala občanská válka. Roku 680 n. l., po Alího smrti a po skončení období čtyř chalífů, byl u Karbalá zabit jeho syn Husajn. Jeho smrt má pro šíity hluboký význam a připomínají si ji také muslimové obecněji.

Umajjovci a Abbásovci

Umajjovci vládli z Damašku v letech 661–750 n. l. Jejich stát sahal přes severní Afriku na Pyrenejský poloostrov a na východě do částí střední a jižní Asie. Správa, jazyky i místní život se v tak rozsáhlém území značně lišily. Politická kontrola neznamenala, že se všichni obyvatelé ihned stali muslimy; přechod k islámu probíhal po generace.

Abbásovci převzali moc roku 750 n. l. a za hlavní město si zvolili Bagdád. Ten se stal významným centrem vlády, obchodu a vzdělanosti. Abbásovská politická moc později slábla, zatímco jiným oblastem vládly další dynastie. Mongolská vojska dobyla Bagdád roku 1258 n. l., čímž tamní abbásovský chalífát skončil — muslimská vzdělanost ani společnost však nikoli.

Dějiny těchto dynastií jsou důležité, netvoří však celé dějiny islámu. Muslimové žili také pod jinými vládci, mimo říšská hlavní města a po boku lidí jiných vyznání. Jejich zkušenosti se lišily podle místa i doby.

Vzdělanost, astronomie a časy modliteb

Přibližně od osmého století učenci v různých částech muslimského světa překládali a zkoumali starší poznatky, kriticky je posuzovali a dále rozvíjeli. Arabština se stala důležitým jazykem vzdělanosti, učenci však pocházeli z různých jazykových i náboženských prostředí. Matematika, lékařství, zeměpis a astronomie se rozvíjely po staletí, nikoli během jediného stejnorodého „zlatého věku“.

Astronomie měla i praktické náboženské využití. Pozorování Měsíce pomáhalo obcím určovat měsíce; poloha Slunce pomáhala stanovovat časy modliteb. Učenci také zkoumali, jak určit kiblu ze vzdálených míst. K tomu potřebovali zeměpisné znalosti a matematické postupy pro práci se směry na zakřiveném zemském povrchu.

S rozvojem poznání a přístrojů se tyto postupy měnily. Dnes může digitální kompas vypočítat směr podle polohy, zobrazený údaj však stále závisí na senzorech zařízení a na přesnosti určení polohy. Dlouhá historie určování kibly ukazuje, jak se v muslimských společnostech setkávaly náboženské otázky s vědeckou prací. Pro vlastní polohu si můžete zobrazit dnešní časy modliteb.

Pozdější říše a regionální dějiny

Po oslabení abbásovské moci neexistovala jediná vláda zastupující všechny muslimy. Osmanská říše vyrostla v Anatolii a po staletí vládla územím v jihovýchodní Evropě, západní Asii a severní Africe; její sultanát skončil roku 1922. Safíjovská říše, založená na počátku šestnáctého století, přispěla k tomu, že se dvanáctnický šíitský islám stal v Íránu převládající tradicí. Mughalská říše od šestnáctého století vládla velké části indického subkontinentu, její rozsah a síla se však časem měnily.

Šlo o významné státy, nikoli o jediná centra muslimského života. Muslimské obce rostly také prostřednictvím obchodních sítí v Indickém oceánu, vzdělanosti a místních království v Africe i v průběhu dlouhých dějin jihovýchodní Asie. Minulost muslimů v kterémkoli regionu si zaslouží víc než poznámku pod čarou v přehledu říší.

V devatenáctém a dvacátém století zasáhla mnoho převážně muslimských oblastí evropská koloniální nadvláda. Hnutí za nezávislost, vznik nových států a migrace poté proměnily politický i komunitní život. Výsledky se lišily; neexistuje jediná moderní zkušenost společná všem muslimům.

Islám dnes

Islám je celosvětové náboženství a jeho vyznavači žijí v nejrůznějších společnostech. Korán a Muhammadův příklad jsou pro muslimy ústředními opěrnými body, liší se však jazykem, zvyky, výkladem i politickými dějinami. Rozmanitost existuje také uvnitř sunnitských a šíitských tradic.

Dějiny islámu jsou proto zároveň časovou osou i souborem místních příběhů. Události v Mekce a Medíně zůstávají základní. Následující staletí přinesla vzdělanost a náboženský život, ale také konflikty, proměny a přizpůsobování novým podmínkám.

Časté otázky

Kdy islám vznikl?

Muslimové věří, že jeho poselství patří ke stejné tradici uctívání jediného Boha, kterou učili dřívější proroci. Jako historická obec soustředěná kolem Muhammadova kázání islám vznikl v Arábii v sedmém století; první zjevení se tradičně datuje přibližně do roku 610 n. l.

Proč islámský kalendář začíná hidžrou?

Hidžra roku 622 n. l. byla Muhammadovým přesídlením z Mekky do Medíny a zásadním předělem pro první muslimskou obec. Islámský kalendář později tuto událost přijal za počátek svého letopočtu: rok 622 n. l. tak odpovídá počátku 1 AH.

Kdy se muslimové začali při modlitbě obracet k Mekce?

Kibla se změnila ze směru k Jeruzalému na směr ke Kaabě v Mekce během medínského období, obvykle datovaného kolem roku 624 n. l., tedy 2 AH. Pokyn obrátit se směrem k Posvátné mešitě uvádí Korán (Al-Baqarah 2:144).

V čem se liší sunnitský a šíitský pohled na nástupnictví?

První zásadní rozdíl se týká vedení obce po Muhammadově smrti. Sunnité uznávají Abú Bakra za prvního právoplatného chalífu; podle šíitů měl oprávněný nárok Alí. Obě tradice mají dlouhé a rozmanité dějiny, které sahají daleko za tuto otázku.

Omezoval se „zlatý věk“ jen na Bagdád?

Ne. Bagdád byl za Abbásovců významným centrem vzdělanosti, poznání se však rozvíjelo i v dalších městech a oblastech. Učenci pracovali v různých obdobích a pocházeli z rozmanitých prostředí.